Jsi DOST DOBRÁ MÁMA! Bez debat. Tečka.

Milé mámy,

tenhle úvod se mi nepíše lehce, vlastně když si na to období vzpomenu, znovu je mi trochu úzko.

Přesně před 2 lety jsem zažila něco, co bych nazvala mateřské dno – temné údolí, ve kterém jsem měla pocit, že už to nikdy neskončí, a to jsem si v šestinedělí u první dcery říkala, že už to horší být nemůže – bylo!

…………..

Začalo to tak plíživě, procházela jsem si velmi náročným obdobím a dlouhodobě nenaplňovala své potřeby, do toho se přidaly pracovní a osobní tlaky a já začala vidět doma každý den fúrii (to se opravdu jinak nazvat nedá), ničivou saň, která metala kolem sebe – řvala na děti den co den, v hlavě se jí odehrávaly scénáře, jak své děti mlátí (což se naštěstí nikdy ve skutečnosti nestalo), vztekala se, nadávala, mnohokrát stála u schodů vedoucích ke vchodu s intenzivní myšlenkou, že uteče a už se nikdy nevrátí, hlavně ať už po ní nikdo nic nechce…., hlavně ať už neslyší dětské hlasy neustále něco vyžadující… „panebože, já je snad nenávidím (probleskávalo ji hlavou), kam zmizela ta láska…?“

……………

… a pak ty hodiny a hodiny pláče, lítosti, pocitů viny… “Co jsem to za matku? Já snad nemám mateřský cit? Tohle není normální!” a slibů, že zítra už to bude určitě jinak, jenže… další den se opakoval stejný scénář…

……………

… až jednou se stalo, že po jednom takovém hysterickém výstupu jsem se svalila do klubíčka a začala už zoufale plakat, starší dcera za mnou tehdy přišla, objala mě a řekla: “Já tě mám ráda, i když pláčeš a křičíš.” 

Pro mě to tenkrát byl jako blesk z čistého nebe!

AHAAAA, ony mě přijímají i tak!!! Ony se na mě nezlobí!!! Ony mě milují i tak, nechtějí v tu chvíli někoho jiného, i když se (v mých očích) chovám k nim příšerně… wau!!!

……………

Tam mi došlo, že jsem pod tíhou okolností úplně zapomněla na malou Lucinku uvnitř, která křičí, vzteká se a nemá tu velkou Lucku, o kterou by se mohla opřít.

Tam jsem si slíbila, že na prvním místě bude vždycky ona a že si slibuju, že o sobě jako o mámě už nikdy nebudu pochybovat.

Hlava to zkoušela milionkrát, tyhle myšlenky připlouvají pořád s železnou pravidelností, ale já svůj slib neporušila.

Víte, v těch temných údolích mateřských stínů jsem si moc přála, abych se ještě někdy těšila na čas s dětmi a opravdu si jej užívala, abych znovu pocítila, jaké to je je milovat srdcem! Když jste dole, máte pocit, že už se to nikdy nemůže stát.

Ten čas už naštěstí dávno nastal a já si nepřestanu děkovat za to, že jsem to nevzdala a děkovat mým dětem, že mě to naučily!

Je to jako se vším v životě, pokud se chci pořádně od srdce smát, musím i pořádně od srdce plakat, jestli chci vidět slunce, musím zažít déšť, jestli chci zažít bezpodmínečnou lásku, musím ochutnat i odpor a nenávist, jestli chci být milující máma, musím se poznat i jako ta metající fúrie a tam se přijmout.

A protože ke mně často chodí maminky s podobnými pocity, vím, že je nás hodně, a proto ti chci říct: 

Milá mámo, já opravdu vím, jak se cítíš. Nejsi v tom sama, i když si tak připadáš, chci, abys věděla, že:

… tvé dítě si tě vybralo a pro něj jsi ta nejlepší máma na světě(!!!),

… i když máš pocit, že nemáš v sobě mateřskou lásku, že to k dítěti necítíš, není to pravda, jen jsi ji potlačila,

… možná si své dítě odmítala, možná sis vyčítala, proč jsi do toho vůbec šla, když neumíš být ta skvělá máma, možná sis s tou rolí vůbec nevěděla rady a vnitřně si trpěla, tiše polykala slzy, ale nikomu to neřekla, protože ses bála odsouzení,

… možná tě napadaly myšlenky, že by bylo lepší, kdyby to dítě nebylo, byla bys svobodná a spokojená a hned vzápětí se zbičovala za to, co jsi to za matku, která nechce své dítě,

… možná jsi na své dítě křičela, nadávala a možná jej i plácla, a pak… pak se nenáviděla za své selhání… měj k sobě soucit, byla jsi zoufalá a nevěděla v tu chvíli, jak to udělat jinak,

… možná si říkáš, že jsi jediná na světě, která to takhle má, není to pravda  jsme v tom všechny úplně stejně!!! <3

A tak věř, že tvé dítě si tě vybralo přesně takovou, jaká jsi a miluje tě přesně takovou, jaká jsi! Mu nevadí, že občas vybouchneš, že máš na něj nároky, že jsi protivná a náladová, že je k večeři pizza místo BIO tříchodového menu. Ono nechce věčně vysmátou mámu z časopisu Maminka.

Ono chce tu svou – tu, kterou si vybralo a moc tě prosí: “Buď sama sebou, buď svá a přijmi se tak.” TVÉ DÍTĚ CHCE A POTŘEBUJE TĚ PŘESNĚ TAKOVOU, JAKÁ JSI!!!

Pochop, že jsi dost dobrá máma taková, jaká jsi!