Nebaví mě to!
Nebaví mě poslouchat, jak jsou ti dnešní chlapi “ k ničemu”, jak jsou slabí, neschopní, nemají sílu, nedokáží se za sebe a rodinu postavit, nejsou pevní, nechtějí vztahy, nechtějí na sobě pracovat a co je pro mě nejvíc hláška “všichni muži jsou stejní” - jako vážně??? To snad ne!!!
Možná to bude trochu tvrdé, ale… každá mince má dvě strany a zkuste si občas představit tu druhou půlku…
…………………………..
Být mužem v dnešní době není snadné… (a klidně mě ženy ukamenujte, protože si myslíte, že být ženou není snadné) - upřímně jsme na tom dost podobně, přesto mi připadá, že podpora, porozumění a pomoc pro ženy je nyní větší než pro muže.

Muž musí být superman (a to přinejmenším hned ve 20, ale nejpozději kolem 30 let):
- o kterého se dá opřít
- který je zralý a vyrovnaný
- musí skvěle vypadat a makat na sobě (a ne jenom fyzicky, je snad nad slunce jasné, že se bude osobnostně rozvíjet!)
- musí být perfektní milenec, který rozumí tomu, co žena chce
- pokud nemá rodinu, měl by ji honem rychle chtít
- pokud rodinu má - je snad úplně jasné, že se musí rovnoměrně starat o děti a pomáhat co je v jeho silách, ALE…. zároveň musí rodinu finančně zabezpečit a přinášet poměrně slušný ranec
- musí chápat ženu!!!! a být ji dostatečnou oporou - (opravdu má chápat ženu?)
- musí být citlivý, ale ne zase až moc, aby nebyl moc zženštilý
- musí brát ohledy na ženu a přizpůsobit se, ale na druhou stranu být pevný a stát si sám za sebou
- musí trávit spoustu času se svou rodinou, ale zároveň si jít za svým cílem a posláním…. aaaaa….
(do toho všeho žena (šéf, děti,...) třeba denně vstupuje se svými nároky, plány a požadavky...)

Ufff… cítíte tu frustraci?

Tu od muže málokdy uslyšíte, protože ze svého přirozeného nastavení není vybavený takovou sdílností a otevřeností jako žena.

Když se jako žena muži přestaneme plést do cesty a jen ho inspirujeme (což je ostatně podstata žena - být inspirací k činům), vzduch se pročistí, začne vám být lehko.
Smýt požadavky z toho druhého a přestěhovat se jenom na svou “půlku hřiště” a tu si tvořit podle sebe, to je o dost náročnější ale zatím (pro mě) nejsmysluplnější a nejfunkčnější cesta.

Je to trochu něco jiného než co jsme se dosud o vztazích naučili… někdy se s tou změnou ale začít musí, tak let’s go! Spokojené vztahy tady potřebujeme jako sůl!

"Nechci být stejná jako moje máma."
"Nechci dopadnout jako naši..."
"Nechci chlapa jako byl můj táta..."
...................
Dokud nepřijmeš život svých rodičů, nikdy nemůžeš žít svobodně svůj vlastní život.
Dokud brojíš proti životu svých rodičů, žiješ ve strachu, že bys ho mohl(a) mít stejně a ..... ejhle, koukni na svůj život, není náhodou plus mínus podobný tomu jejich?

DOKUD BOJUJEŠ PROTI ŽIVOTU SVÝCH RODIČŮ A ODMÍTÁŠ JEJ, BUDEŠ JEJ PŘESNĚ TAKOVÝ ŽÍT!
....................

Žiješ život svých rodičů, abys jej mohl(a) pochopit, přijmout, soucítit, aby jejich příběh konečně mohl odejít a ty jsi mohl(a) začít žít SVOBODNĚ svůj vlastní příběh! 🙏❤️
...................
A co vy? Na které jste straně? Bojujete anebo už jste své rodiče přijali a jdete si svou cestou?

📍LIDÉ OKOLO NÁS TADY NEJSOU OD TOHO, ABY PLNILI NAŠE OČEKÁVÁNÍ...📍

Nikdo v blízkosti (máma, táta, partner, dítě, kamarádka,...) není takový, jakého ho chceme a jakou máme představu o tom, jaký by měl být, abychom my byli spokojení.

Všichni jsou ale přesně takoví, jaké je ve skutečnosti potřebujeme a jsou naprosto dokonalí, abychom si skrze ně uvědomovali sami sebe! Byť se nám to sakra někdy nelíbí! 🙂
🥵Ale věty typu: "On je takový..., on dělá tohle..., a proto já jsem nespokojená. Kdyby mě vnímal, kdyby se on ke mně choval hezky, kdyby se o mě zajímal... tak já bych byla spokojená." Blablabla... to jsou kecy, výmluvy pro to, aby se našemu egu ulevilo a nemuselo se sebou nic dělat.
Pokud se Vám na druhém něco nelíbí, změňte sebe nebo svůj pohled!

NIKDO NENÍ POVINEN PLNIT NAŠE PŘEDSTAVY ČI OČEKÁVÁNÍ!

📍TO, CO SE TI TEĎ PRÁVĚ DĚJE, JE TA NEJLASKAVĚJŠÍ VERZE, JAKÁ TĚ MOHLA POTKAT. ☯️🍀
ŽIVOT TĚ MÁ RÁD A SMĚRUJE TĚ SPRÁVNÝM SMĚREM.

I když se ti to nelíbí, i když tě to zraňuje, i když nevíš, co máš dělat, je to v pořádku a má to svůj důvod. Přijmi to jako součást učení a přestaň bojovat, stejně to nemá smysl, jen je to vyčerpávající.

🔆COKOLIV NA SOBĚ NEPŘIJÍMÁM, TO MÁ TENDENCI O TO VÍCE VYLÉZAT NA POVRCH 😲

Při včerejší konzultaci s klientkou jsem si uvědomila, jak moc je pro nás důležité setkat a přijmout se se svými temnými stránkami a emocemi.

U této klientky se např. jednalo o vztek, zuby nehty se bránila tomu, že tohle na sobě opravdu nemůže přijmout, že tohle ve svém životě nechce, je to odporné a díky tomu je špatná (kolikrát to ve svém dětství asi musela slyšet, že?). Co se ji ale v realitě díky tomuto nepřijetí děje, neustále ji přicházejí situace a lidé, kteří ji přivádějí do velkého vzteku. 🥵

📍JEŠTĚ NEŽ TO VZDÁŠ, VZPOMEŇ SI, PROČ JSI VLASTNĚ ZAČAL(A)📍

Až už nebudeš moct....,
až budeš chtít už z toho vztahu utéct...,
až budeš chtít položit tu práci, která tě bavila...,
až ti všechno přestane dávat smysl...,
až budeš chtít zbořit všechno, co jsi dlouho budoval(a)...

NEMŮŽU PŘIJMOUT SAMA SEBE, DOKUD NEPŘIJÍMÁM SVOU MATKU TAKOVÁ, JAKÁ JE

“Ano, mami… můžu být stejná jako ty.”

Jedno z největších uvědomění a prožitků posledních týdnů… hluboké přijetí matky

🚩KDYŽ SE PRO NĚCO ROZHODNEŠ, OKAMŽITĚ PŘIJDE ZKOUŠKA, JESTLI TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ. ✊🙏👌

Klasická situace: konečně se rozhodnete, že začnete dávat sebe na 1. místo a začnete do sebe investovat čas a peníze a najednou... hned další den se pokazí auto, pračka nebo přijde jiná neočekávaná platba a vy vezmete peníze, zaplatíte za auto a řeknete si, že vy musíte počkat.
Jenže ta situace nepřišla náhodou, ve chvíli, kdy se pro něco rozhodnete, život vás okamžitě vyzkouší, jestli své rozhodnutí myslíte vážně, pokud ano (v našem případě, i přesto byste šla a peníze použila pro sebe...), věci se "samy o sobě" poskládají nejlépe pro vás a můžete si odškrtnout "tuhle lekce jsem zvládla". 😉☑️
Pokud ne, budou se tyto "lekce" opakovat tak dlouho, dokud nepochopíte. ✔️❌✔️❌✔️✔️
Představte si to jako počítačovou hru - pokud se pro něco rozhodnete, velmi záhy přijde zkouška, která vás prověří, jestli máte dostatečnou sílu dostat se na další úroveň - do dalšího levelu. Pokud tuto zkoušku zvládnete, máte tento princip v životě ukotvený a zvládnutý a můžete jít dále.
Přeji spoustu zvládnutých "zkoušek". 😉

🚩JE V POŘÁDKU CÍTIT SE ŠŤASTNĚ! 🤣
🏴JE V POŘÁDKU CÍTIT SE SMUTNĚ! 😥

Tak moc bychom si přáli neustále se cítit šťastně, ale jak bychom to poznali, když bychom nevěděli jak chutná smutek?
Smutek je označovaný za negativní emoci a je vytlačován ze společnosti ("Nesmíš brečet. Nebuď citlivka. Musíš být silná. Nemáš důvod být smutná.") i přesto, že se většina společnosti uvnitř takto cítí.
Pokud se chci dostat k opravdovému VNITŘNÍMU ŠTĚSTÍ a KLIDU 🍀, musím si nejprve DOVOLIT cítit to, co cítím. Nemůžu si jen tak říct "povznesu se na to", když narazím na problém. Tato věta je naprostým opakem sebelásky. Znehodnocujeme jí vlastní pocity. Namlouváme si, že je špatné cítit se tak, jak se cítíme.
Popírání vede jen k tomu, že to, čemu se chceme vyhnout, nás jednoho dne stejně dostihne.
Bolest je součástí života. Naše štěstí závisí na tom, jak s tímto prožitkem bolesti naložíme. Může se to jevit absurdní, ale chceme-li být štastní, musíme se nejprve po hlavě vrhnout do emoce, kterou cítíme, a naslouchat tomu, co nám tato emoce sděluje.
‼️‼️‼️Nejdůležitější otázka každého z nás tedy zní: JAK SE PRÁVĚ TEĎ CÍTÍM? ❓❓❓
Pokud nas odpověď neuspokojuje, je třeba začít pátrat PROČ tomu tak není.

DOKONALÁ VÝCHOVA NEEXISTUJE!

Hon na dokonalé rodičovství je cestem do vnitřního pekla neustálého se obviňování, trestání a nekonečnou nespokojeností se sebou jako rodičem.
A jestliže se uvnitř rodiče odehrává takové věčné sebe-mrskání, co v tu chvíli nasává dítě?
Co si pro jednou říct:
Už víc nemusím! Stačí, že jsem.
Stačí, že jsem se svými dětmi. To stačí.
Dal(a) jsem jim život. To stačí.
Miluju je. To stačí.
Už se nemusím o nic snažit.
Jenom BÝT.
Ukazovat jim, jak život může být skvělý skrze to, že si super život zařídím pro sebe. To stačí.

DOKUD ŽIJEŠ, MŮŽEŠ ZMĚNIT COKOLIV

📍Už dnes se můžete rozhodnout, že:
☑️ půjdete z práce jinou cestou
☑️ usmějete se na cizího člověka
☑️ popřejete prodavačce v obchodě "krásný den"
☑️ místo obvyklého "co bylo ve škole?" se zeptáte svého dítěte "jak se máš?"
☑️ si zasloužíte hezký život a podle toho se začnete chovat
☑️ Vám na sobě záleží a začnete se sami ptát "co bych teď potřeboval(a)?"
Každý den můžete udělat malý krůček k tomu, abyste se cítili lépe. Nemusí to být hned velký skok typu odchod z práce, odchod z nefunkčního vztahu atd., který Vás děsí. Navykněte si věci dělat jinak - ZMĚNA může vést k lepšímu životu!!!
Jako lidé máme obrovskou výhodu v tom, že každou minutu se můžeme rozhodnout ZMĚNIT COKOLIV, skýtá to i nebezpečí a pro mnohé velký nekomfort - není se na co a na koho vymluvit! 😅

JEDNO Z NEJODVÁŽNĚJŠÍCH ROZHODNUTÍ, KTERÉ KDY UDĚLÁŠ, JE KONEČNĚ NECHAT JÍT VŠE, CO ZRAŇUJE TVÉ SRDCE A DUŠI

Nejvtipnější na životě je, kolik námahy vydáme na to, abychom něco získali, kolik na to, abychom to potom udrželi, a vůbec nejvíce na to, abychom to nakonec nechali být.
Je těžké nechat být to, co nás kdysi dělalo tak šťastnými. Ale za těmi "dvířky pouštění" stojí obrovská odměna - odměna ve formě úlevy, pocitu svobody, hrdosti na sebe sama a ruku v ruce s tím stoupající sebeláska. A za to to jednoduše stojí!!!

CÍTÍT SE ŠPATNĚ NEZNAMENÁ, ŽE MY JSME ŠPATNĚ!

Znamená to jen, že nám naše vnitřní kontrolky bijou na poplach - někde ve svém životě jdeme sami proti sobě! Naštěstí tyhle kontrolky máme, a i když se pro nás projevují nepříjemným způsobem, díky bohu za ně! Když k nim obrátíme postoj, vezmeme je “za ruku” a zeptáme se, co nám nesou za zprávu, dokáží nás vystřelit opět na NAŠI VLASTNÍ CESTU - tu opravdovou, tu, která vede ke štěstí a naplnění.

Začněme respektovat naše “kontrolky” - naše negativní pocity. Když nám v autě vysvitne kontrolka, ani nás nenapadne ji tam nechat svítit, zahnat ji, dělat, že ji nevidíme nebo na ni nadávat. Okamžitě problém buď sami opravíme anebo jedeme do servisu. Jak je možné, že ke svým vlastním “kontrolkám” se chováme jinak?

ŽÁDNÝ RODIČ NECHCE SVÉMU DÍTĚTI VĚDOMĚ UBLÍŽIT, ALE I TAK SE TO STANE

Nepopulární, leč potřebné si uvědomit!
Žádný rodič nechce svému dítěti VEDOMĚ ublížit, každý rodič ale svému dítěti NEVĚDOMĚ nějakou formou ublíží!
I sebelepší záměr rodiče si může dětský mozek přeložit odlišným způsobem a v dospělém životě se tím trápit.
Rodiče nám záměrně nikdy nechtěli ublížit, je na naší dospělé zodpovědnosti, jak přijmete tento fakt a jestli si omezení, které si náš dětský mozek vytvořil, ve svém životě necháme.
Momentálně se vezu na vlně, kdy řada klientů (i já sama) si otevírá témata již z doby, kdy byli ještě u matky v břichu.
Matka mohla na začátku těhotenství JEN pomyslet na potrat a pokud to plod do svého podvědomí zachytí, může celý život trpět strachem ze smrti nebo může být tak vděčné matce, že jej na svět přivedla a nezabila, že se od ní nedokáže ani v dospělosti oddělit, případně si nachází partnery, za které přebírá zodpovědnost apod. - možností a variant, které mozek může vytvořit je nespočet...
Vytažením těchto vzorců přichází v životě velká úleva!

🚩🧠MOZEK JE NASTAVENÝ K TOMU, ABY NÁS DRŽEL NAŽIVU!
NA NAŠE ŠTĚSTÍ KAŠLE! 🤔

Poslouchat mozek a všechny jeho myšlenky je cesta do pekel. Mozku je absolutně jedno, jak se cítíme. Je to naprosto obyčejný (zase tak obyčejný ne, je neuvěřitelně výkonný) "počítač", který naprogramoval rodina, učitelé, společnost, média atd. především v období raného dětství.
To, jestli nás vede ke štěstí či nikoliv, je mu už ale jedno. Proto se lidé utápí v depresích, nedochází ke svým cílům atd. - mozek na základě svého nastavení (90% podvědomí, pouze 10% vědomí) je drží v tzv. autopilotu a lidé nepřemýšlí, proč dané činnosti dělají nebo naopak nedělají.
‼️Cílem je svůj mozek a jeho myšlenky ovládnout a stát se VĚDOMÝM TVŮRCEM 👑 svého života. Pokud v životě nemám to, co chci, potřebuju se do nekonečně ptát, PROČ❓ tomu tak není.

🚩ČISTÁ HLAVA MÁ ČISTO VŠUDE OKOLO SEBE!👀💥

Opět to na mě přišlo 😄, evidentně se blíží jaro a mě popadl opět čistící detox všeho okolo.
Častokrát mají klienti problém, že jsou vnitřně neklidní a říkají, že mají v hlavě obrovský chaos, když se jich zeptám na jejich domov, pracovní místo a věci, které mají okolo sebe, je to jasné. Chaos okolo nich vytváří chaos v nich a zase naopak. Jsou to dvě propojené nádoby, které nelze oddělit.
Nelze žít v bordelu (pardon za to označení) a mít uvnitř sebe jasno!!!
Na mě o víkendu přišla opět další čistící vlna jako každý rok, a i když se považuji za NEhromaditele věcí a mám pocit během roku,že už není CO dát pryč, právě je nachystáno opět několik velkých tašek k opuštění našeho domova - věci nevyhazuju (jen ty nefunkční), ale posílám dále...
Víte, jakou radost uděláte, když vezmete nepoužívanou kosmetiku a líčení či oblečení na rodinnou oslavu nebo mezi partu kamarádek? 🤩
Prošla jsem vše - skříně s oblečením, potravinami, kosmetikou, papíry, knihami i všechny tajné šuplíčky, kam děti ukrývají své poklady (chápu, že zrovna TYTO kamínky jsou nesmírně důležité, ale... 😃). Tím to ale nekončí, denně používám svůj počítač a sociální sítě - úklid tedy pokračoval vyházením všech nepotřebných uložených dokumentů, odkazů, vytřízením fotek atd., ale také úklidem "přátel" na sociálních, kteří se tam přes rok nashromáždili, ale jejich příspěvky mi "zanáší zeď" negativními a pro mě nepotřebnými informacemi.
A dnes mám HOTOVO! ✔️ Všude okolo sebe naprostý pořádek (ten chápu, žs 2 dětmi vydrží nanejvýš 5 minut 😉), a uvnitř... BOŽSKÝ KLID A POCIT ZASE O KUS VĚTŠÍ SVOBODY!

🚩SROVNÁVÁNÍ JE NEJRYCHLEJŠÍ CESTA K TOMU, ABYCHOM SE STALI NEŠŤASTNÝMI! 🚩

“Všichni okolo jsou šťastní a spokojení, jen já ne… Stydím se to někomu ze svých přátel říct.”
Není snad týdne, abych podobnou větu neslyšela z úst svých klientů. Past sociálních sítí působí na každého. Fotky usměvavých přátel, vysmátých dětí a skvělých zážitků v nás můžou vyvolat pocit, že ti druzí žijí spokojený a naplněný život, zatímco my sedíme doma v depresích, jenže… skutečnost je úplně jiná.
3 miliony Čechů registrovaných na antidepresivech za minulý rok dokazuje, že to s tím štěstím nebude bohužel tak horké.
Všechny nás trápí naprosto stejné “problémy” - klienti chodí buďto s trápením ve vztazích, se zdravím, s prací nebo penězi a ať tomu dají jakoukoli nálepku, vždy to spojuje jeden fakt - žene je touha po lásce.
Čím více roste láska sam(a) k sobě, tím více mizí srovnávání se s ostatními a dychtivost po “To se mi líbí”.
Pokud jste denně na sociálních sítích, sledujte, jaké pocity to ve Vás vyvolává a pečlivě si projděte, jaké stránky a “přátele” sledujete. Pokud tam není dobrý pocit a inspirace, nezaslouží si to Vaši denní pozornost.

ZKUS BÝT ŠŤASTNÁ NEZÁVISLE NA TOM, CO SE DĚJE OKOLO TEBE! 🍀😍

Všichni lidé čelí denně jedné velké výzvě a tou je BÝT ŠŤASTNÝ. Problém nastává v tom, že jejich štěstí je neustále závislé na okolnostech okolo nich.
Vytváří si štěstí s podmínkami.

🚩Pokud vidí něco, z čeho se cítí dobře, tak se cítí dobře.
Pokud vidí něco, z čeho se cítí špatně, cítí se špatně. 🚩

Na cestě k vlastní sebelásce bylo pro mě jednou z nejtěžších lekcí k pochopení (a stále mě tyto lekce zkoušejí ve větší a větší hloubce) fakt, že mě druzí můžou mít rádi JEN TAK, PROTOŽE JSEM, i když pro ně v tu chvíli nic nedělám.

Já, jako klasický sebemrskač, jsem si všechny blízké, přátelské, jakékoliv vztahy podvědomě zařazovala do kategorie MUSÍM.
"Musím odepsat, i když se mi nechce."
"Musím naslouchat, i když mě to nebaví."
"Musím se s ní sejít, i když mi v té energii není příjemně."
"Musím to vzít na sebe, aby se druhý necítil špatně."
"Musím být milá, v pohodě, usměvavá, mít dostatek energie, aby druzí se mnou byli rádi."
"Musím řešit problémy ostatních."
Musím, musím, musím… musíííííím….. uaaaaaaaa!!!

Jeden bych se z toho zbláznil. Nejlepším vystřízlivěním a návratem sama k sobě byl moment, kdy mi bylo v životě ouvej a nikdo z těchto “přátel” nenapsal “Ahoj Luci, jak se máš? Nepotřebuješ pomoct?” Cha, nejlepší je léčba šokem.
Nechali mě v tom a to bylo to nejlepší, co mohli udělat (v tu chvíli jsem to samozřejmě tak necítila ), páč jsem konečně našla cestu sama k sobě a zjistila, že NEMUSÍM VŮBEC NIC, že si můžu sama sebe vážit jen tak proto, že jsem.
Aaa, svobodaaaa, nekonečná úleva, stačí jen, že JSEM.
.............
A včera se mi staly dva tak milé lidsky krásné momenty, které mi toto připomněly, a proto to tady s vámi dnes ráda posdílím.
Ráno jsem si šla do své oblíbené kavárny pro kávu a paní obsluhující vytáhla můj nejoblíbenější kroláč z pod pultíku se slovy, že už by byl vyprodaný, kdybych přišla. Schovala mi jej JEN TAK, protože ví, že ho mám ráda, chtěla mi udělat radost - JEN TAK... nic jsem pro to nemusela dělat… mohla ho prodat komukoliv jinému, nevěděla, jestli přijdu… ale přesto to udělala.

Další moment v podvečer u řeky, kde jsme ležely s holčičkama a paní na vedlejší dece při odchodu nám podává čtyřlístek s úsměvem “tady máte pro štěstí” - JEN TAK… mohla si jej nechat, nebo jej dát svému chlapečkovi… ale chtěla udělat radost nám - JEN TAK!
..............
VAŽTE SI SAMI SEBE A BUDOU SI VÁS VÁŽIT DRUZÍ.
DĚLEJTE RADOST SAMI SOBĚ A DRUZÍ VÁM BUDOU CHTÍT DĚLAT RADOST!