O milých gestech a otevřeném srdci…

Na cestě k vlastní sebelásce bylo pro mě jednou z nejtěžších věcí k pochopení fakt, že mě druzí můžou mít rádi JEN TAK, PROTOŽE JSEM, i když pro ně v tu chvíli nic nedělám.

Včera se mi staly dva tak milé lidsky krásné momenty, které mi toto připomněly. 

Ráno jsem si šla do své oblíbené kavárny pro kávu a paní obsluhující vytáhla můj nejoblíbenější kroláč z pod pultíku se slovy, že už by byl vyprodaný, kdybych přišla. Schovala mi jej jen tak, protože ví, že ho mám ráda, chtěla mi udělat radost – JEN TAK…nic jsem pro to nemusela dělat… mohla ho prodat komukoliv jinému, nevěděla, jestli přijdu…

Další moment v podvečer u řeky, kde jsme ležely s holčičkama a paní na vedlejší dece při odchodu mi podává čtyřlístek s úsměvem “tady máte pro štěstí” – JEN TAK…mohla si jej nechat, nebo jej dát svému chlapečkovi…

………….

A protože já tyhle „maličký“ gesta lásky a lidskosti miluju, baví mě je sledovat mezi lidmi i vymýšlet pro druhé, ráda bych Vás pár takovými gesty inspirovala.


Často teď čtu spoustu článků o otevřeném srdci, jak musíme otevřít srdeční čakru atd., ale spousta z nich je z říše EZO, nic proti meditacím, ale jedna provedená akce se vyrovná spousty meditacím a „makáním na tom, aby se mi otevřelo srdce“.

JAK SE OTEVÍRÁ SRDCE?

Tak, že s druhými přicházím do kontaktu a navzdory vší minulé bolesti, všem zraněním a vystavena odmítnutí se znovu zkusím otevřít! Častokrát si lidé myslí, že to musí být velké věci a že se vše musí odehrávat jen v partnerských vztazích, není tomu tak!

Otevřít své srdce můžete i cizímu člověku, a je to stejně krásné a naplňující!

Ten, kdo daruje a DÁVÁ LÁSKU, bývá často více obdarován než ten, kdo lásku PŘIJÍMÁ. 

Vzpomněla jsem si na pár lidských gest, které se v mém životě odehrály, ať už z mojí nebo cizí strany, a posílám inspiraci dále.

Tipy, jak otevřít srdce v běžném životě:

  • počkat a podržet dveře druhému, i když je ten člověk ještě daleko
  • pochválit někoho, že mu to sluší… JEN TAK (v obchodě, na ulici, na dětském hřišti…)
  • zaplatit někomu kávu, čaj, pivo… JEN TAK, když to cítíte, nebo vidíte, že je někdo smutný
  • podívat se zhluboka do očí a usmát se (pozor, tohle je specialitka, zdá se totiž na první pohled, že je to automatické, ale NENÍ, všimněte si toho a začněte dávat)
  • darovat knihu a napsat do ní pár hezkých slov (čas od času vyřazuji knihy a dávám je na naši zastávku do veřejné knihovny (většinou tam pak do hodinky nejsou 🙂 ) – myslím, že takových míst je už v ČR spousta – do každé knihy napíšu vždy nějaký milý vzkaz, třeba do knih o mateřství jsem psávala na úvodní stránku „Jsi ta nejlepší máma, jaké si tvé dítě mohlo přát“)
  • přispět někomu, i když většinou z principu všem bezdomovcům a podobným říkáte NE (když jsem byla v New Yorku a jela metrem, chodil po něm zhruba 10letý Afroameričan a vybíral do krabice peníze pro svou rodinu, většina metra od něj odvracela oči, ano je dost možné, že to nebyla pravda a sbíral peníze jen pro svou zábavu, ale pak se stal moment, na který nezapomenu… stará Afroameričanka – od pohledu upracovaná a bylo na ni vidět, že nemá dost peněz – vstala a přes celý vagón mu donesla do té krabice dolar, to byl tak lidský až filmový moment – věděla, že doma může mít chlapec příšerné podmínky…)
  • když vidíte někoho plakat, jen na něj položit ruku a říct “to bude dobrý”
  • koupit nebo utrhnout malou kytičku a darovat ji druhému – JEN TAK…
  • nabídnout pomoc druhé ženě (Znáte ty situace z parku? Vidíte maminku, která poletuje mezi dvěma, třemi dětmi, jedno křičí, druhé odbíhá a na ní je toho prostě moc. Co tak nabídnout pomoc? Jedno na chvíli podržet, pohoupat v kočárku – gesto, které může zachránit nejednu mateřskou psychiku…)
  • přijet pro někoho blízkého, známého na letiště, nádraží…ve chvíli, kdy to vůbec nečeká, protože je třeba pozdě v noci
  • USMÁT SE NA DRUHÉHO, USMÁT SE NA DRUHÉHO, USMÁT SE NA DRUHÉHO!!!! Tohle by se mělo dát do zákona! 🙂 Nejlevnější, nejméně náročné, a přesto v naší zemi tak málo využívané.

Nikdy člověk neví, co se za příběhem druhého skrývá!

Nikdy nevíte, v jaké situaci zrovna ten druhý je.

Vaše gesto, úsměv, pár milých slov může naprosto změnit jeho životní situaci anebo přinejmenším den.

………………

Může jít po ulici máma, která celou noc nespala, ráno řvala na své dítě a celé dopoledne si to vyčítá, mrzí jí to, obviňuje se a pak si na zastávce vytáhne vaši knížku, kterou jste tam dali a napsali do ní “pro své dítě jsi nejlepší máma na světě”.

……………..

Byly chvíle v mém raném mateřství, když se mi třeba dcera vztekala venku, kdy bych si moc přála, aby klidně i cizí žena přišla a řekla: “To já znám, chápu vás, je těžké si to ustát” místo odsuzujících pohledů.

…………….

Kromě toho, že obrovskou měrou přispějete k tomu, aby se druhý v danou chvíli cítil lépe, ani nedokážu popsat pocit, který začnete sytit v sobě. Jestli mohu za sebe popsat jednu věc, která otevírá srdce, je to tahle!

Řekněme si to upřímně – LÉČÍTE TÍM HLAVNĚ SEBE!

Protože milovat znamená DÁVAT lásku (především sám(a) sobě)… protože lásku CÍTÍŠ, když ji DÁVÁŠ.…