Seriál partnerské vztahy: Zůstat nebo odejít?

Kdybych měla vybrat jedno téma, se kterým za mnou klienti chodí nejčastěji, jsou to bezesporu partnerské vztahy. Bodejť by taky ne, každý je chceme mít v pořádku. Dobré vztahy s druhými, to je to oč nám tu na světě běží. 

Skoro by se dalo říct, že když máme v pořádku vztahy (a to především vztah sám(a) k sobě), máme v pořádku všechno ostatní. Ale…ty partnerské, ty nás dokážou pěkně pozlobit. 

Z terapeutické praxe jsem si sama pro sebe začala rozdělovat partnerské vztahy na dvě skupinky a jelikož jsou to především ženy, které za mnou chodí, budu to psát z jejich pohledu. 

Jaké dvě skupinky to jsou?

1.Ty, pro které je výzvou ze vztahu odejít

Vztah je již dlouho nefunkční anebo nikdy funkční nebyl. 

Objevuje se tam manipulace, citové vydírání apod. Ve vztahu panuje velká závislost a žena má pocit, že „bez něho to nezvládne“ nebo „už nikdy takového nenajde“. 

Ve vztahu většinou chybí základ lásky, pocit souznění, podobný pohled na svět a pocit „společné cesty“. Častokrát tyto vztahy vznikly na základě velké fyzické přitažlivosti, ale kromě této přitažlivosti je to ve všech jiných oblastech jenom o BOJI. Žena zaměňuje lásku se závislostí nebo právě s onou fyzickou přitažlivostí.

Hlavním důvodem, proč ze vztahu neodejde, je STRACH ZE SAMOTY.Bojí se být sama, a proto její výzvou je nalézt lásku a jistotu v sobě tak, aby se o sebe mohla opřít a z destruktivního vztahu odejít.

Pak je tu ale další skupinka žen…

2. Ty, pro které je výzvou ve vztahu zůstat

Tyto vztahy by mohly být harmonické, láskyplné, jenže… Mozek těchto žen neustále nabízí možnost úniku při sebemenším náznaku bolesti nebo nárazu do vlastních programů.

A tak neustále hází zpochybňující myšlenky typu: 

„S někým jiným by to bylo lepší. 

Někdo jiný by tě přitahoval více. 

On je málo mužský. On je pro tebe slabý. 

Potřebuješ někoho jiného – lepšího, silnějšího…“ 

Nejčastěji začnou partnera porovnávat s fiktivním panem Božským, který samozřejmě neexistuje a i kdyby přišel, po čase by se „světe, div se“ začal odehrávat stejný scénář jako s nynějším partnerem. 

Cílem mozku je shodit dotyčného partnera tak, ať ženy uchrání před prolezením do skutečné hloubky a bezpodmínečné lásky. 

Důvody jsou různé, většinou je to velké zranění muži v minulosti, které nemusely prodělat ani ony samy, ale jejich mámy či babičky měly s tím co do činění, a tak nejlepší ochranou je si „muže shodit, aby mi neublížili“.

Tím, jak si pak dlouho odehrávají tyto myšlenky v hlavě a ve vztahu roste krize, protože nejsou ti dva zvyklí spolu komunikovat, je jasné, že neustálé řešení udusí city a žena má pak pocit, že už ho nemiluje a hlava se raduje. Jsou tam sice taky strachy, co bude dále, ale může odejít, a to je pro ni úleva. V samotě bude klid. Ono to tak ale vůbec nemusí být!

Tak vám nevím, ale ta druhá skupinka se mi v praxi začíná rozšiřovat čím dál více (že by proto, že mám sama s ní docela slušnou zkušenost? 🙂 ). Svou roli v tom jistojistě hrají historické souvislosti, protože vztahy našich rodičů a prarodičů nám bohužel ukazovaly spíše ty závislostní vazby, a tak naše nastavení ví prd o skutečné bezpodmínečné lásce, ale teď je pro to doba jako stvořená. Už s tím můžeme skončit. Máme předpoklady pro to tvořit skutečně láskyplné harmonické vztahy. 

Ono taky nejde z těch vztahů zdrhat donekonečna, pokud v nich chceme žít, že? Dříve či později to docvakne každému, že „ti chlapi nejsou všichni stejní“, ale že jediné, co mají tyto vztahy společného je naše nastavení, které je potřeba změnit.

Tak do které skupinky se řadíte vy? Co je pro vás a váš vztah výzvou?

Komentáře