Tichá domácnost jako forma násilí! Je to OK?
Tak hned ze startu. Není to OK.
V rámci partnerských vztahů zaujímáme různé nevědomé strategie, které jsme se naučili jako malé děti, ať už samotným vztahem s jedním z rodičů či okoukáním, jak to mezi rodiči jako partnery “chodilo”. A máme nakoukáno ledacos.
Jednou z nejčastějších strategií je URÁŽENÍ SE, ODMLČENÍ SE, VYTVÁŘENÍ DUSNA!
A fakt, že i jedna i druhá strana tohle chování považují za naprosto normální! Mají to ve svém vnitřním nastavení..
Ten, kdo se uráží a odchází, mlčí (hodiny, dny, týdny !!!) má dojem, že má na to právo, protože se druhý dotkl jeho zranění, a tak jej (dost často nevědomky) trestá.
Druhá strana cítí pocit viny, pravděpodobně ji podobným způsobem “trestali” rodiče, kdy udělal(a), řekl(a) něco, co se jim nelíbilo.
URÁŽENÍ SE NENÍ ZDRAVÉ!
DUSNO A TICHÁ DOMÁCNOST JE VELKÁ TOXICITA VE VZTAHU!
Na energetické úrovni jde o násilí! A vím, že se to řadě lidem bude zdát přehnané, což by upřímně mělo být přinejmenším zarážející!
Když vidím vztah, ve kterém je fyzické násilí a vztah, kde je psychické násilí, např. formou opakovaného urážení se, z hlediska energetického není mezi nimi rozdíl.
Akorát fyzické násilí je v naší společnosti odsuzováno, takže podvědomě víme, že je to špatně, ale to psychické (lži, podvody, nedůvěra, urážení se, dusno, emoční dramata…) je z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu častokrát tolerováno jako norma.
Není to v pořádku!
Všechno ale slouží k našemu vnitřnímu růstu a zrání, takže i tyhle vztahové zákruty jsou evidentně potřeba.
SITUACE SE SEHRÁVÁ PRO OPUŠTĚNÍ POCITU VINY, NE PRO JEHO NEUSTÁLÉ POSILOVÁNÍ A TOČENÍ SE V KRUHU!
“Viník” potřebuje převzít zodpovědnost za své cítění i svá zranění a pro “oběť” je jednoznačným úkolem posílení sebevědomí a skoncování s pocitem viny.
Jakmile prozřeme a z této hry vystoupíme, otevřou se před námi láskyplné strategie, které tady celou dobu byly a čekaly, až si je dovolíme žít!
