Velká většina z Vás to zná, přijdete na první seminář osobního růstu, přečtete si první knihu nebo se potkáte se zajimavým inspirativním člověkem, který Vám osvětlí tu tajemnou ingredienci “šťastného života”.
Při prvotním kontaktu s metodami osobního růstu jste u vytržení, nadšení nezná mezí a Vy máte pocit, že díky nabité energii nebudete potřebovat spát po celý další rok. Jak to, že Vám nikdy nikdo neřekl, že jste tvůrce svého života? Wau, to je skvělé, takže já můžu všechno, co chci? Tak to můj život bude odteď jízda!
Máte pravdu, bude to jízda! Ale začne možná úplně jiným směrem než byste očekávali.
Pokud totiž máte odvahu a do osobního růstu se pustíte na 100%, je to jako kdybyste naskočili na tobogán, který nemá konec a Vy nevíte, kde tou jízdou skončíte – místy je Vám skvěle, jste vzrušeni tou jízdou, ale dost často je Vám taky špatně, chce se Vám zvracet, chcete s tím skončit, chcete z toho tobogánu vyskočit a vrátit se zpátky ke svému starému životu, jenže… Vám nikdo neřekl, že tahle cesta má jen jednosměrnou jízdenku!
Po tom prvotním nadšení a ochutnání osobního růstu (po několika měsících i letech) přijdou chvíle, kdy zjistíte, že… :
Ve chvíli, kdy pracujeme sami na sobě, je to denní styk se svými strachy i temnými stránkami tváří v tvář, pokud to překonáme, mění se nám od základu identita osobnosti a my se na svůj starý život koukáme a nevěřícně kroutíme hlavou: “Tohle jsem byl(a) opravdu já? Tohle byl můj život?”
Pro každého je toto období různě dlouhé, a i přesto že většina z nás tuší, že to je součást cesty, všichni bychom z tohoto období chtěli rychle utéct. Je to přirozené, člověk a především mozek jsou uzpůsobeny tak, aby se vyhýbali bolesti.
Jenže… ABY NOVÉ MOHLO VYRŮST, TO STARÉ MUSÍ ZEMŘÍT! Čím dřív se člověk vnitřně odevzdá a nechá v sobě zemřít vše, co mu už neslouží, tím dřív přijdou ty pravé ze srdce naplňující pocity štěstí!
Váš momentální stav je dočasný – nic netrvá věčně!
Pokud ale ke svým emocím a svému prožívání budete přistupovat stejně, budete dostávat stále stejný výsledek v podobě nepříjemných pocitů a nulového postupu v životě!
Nebojte si v tu chvíli říci o pomoc! Mnoho lidí si myslí, že říct si o pomoc je ponižující a je to projevem slabosti. Co když je to ale přesně naopak a říct si o pomoc, když opravdu nevím „kudy?“ je projevem vnitřní síly? Sami se nikdy nedostaneme k příčině, kdybychom se tam dostali, tak bychom se netrápili. Navíc je skvělé mít poblíž sebe podporu, která Vám v těžkých chvílích dodá odvahu a bude pro Vás “světélkem” v tunelu.
Naštěstí neexistuje problém, který nejde vyřešit!
Přeji Vám hodně sil při překonávání těžkých období a myslete na to, že vše je jen dočasné, když situaci i své emoce uchopíte do svých rukou a začnete jednat, už zítra může být všechno jinak!