Skok do neznáma („odskok do Španělska“): Jak to dopadlo? 😊

Tak už jsme nějakou chvilku zpět v ČR. ​​🙂

Pro ty z vás, kdo netuší, o čem budou následující řádky, můžete si přečíst tento článek – Jak si převrátit život vzhůru nohama, kde popisuju své netradiční jarní rozhodnutí.

Když jsem si v únoru požádala o větší stabilitu, řád a harmonii, hned na to přišel impuls zrušit svůj stabilní domov a vydat se na cesty. Nelogické, že? 

Taky jsem nad tím kroutila hlavou, chvíli vzdorovala, jak je mým dobrým zvykem, páč egu se tohle opravdu nezdálo. 😀

Jenže mně už se v životě tolikrát vyplatilo udělat totálně nelogické kroky, že mě tenhle impuls vlastně až tak nepřekvapil. Při odjezdu jsem neměla žádné představy ani očekávání, jediné, co jsem si přála bylo získat NADHLED.

A tak se i začalo DÍT. 💫

Shrnu vám tady pár uvědomění, které mně přišly do cesty a můžou (a taky vůbec nemusí 🙃) být pro vás inspirací.

“Jeee, ty se máš… Jeee, to musí být super!„

Dostala jsem několik zpráv tohoto typu. Vše myšleno v dobrém.

Nevím proč, ale „výjezdy do zahraničí“ a fotky z hezkých zákoutí světa v nás často vyvolávají mylnou představu, že „TAM JE TO VŠECHNO SUPER“.

Sim vás, víte, že je to totální iluze, že ano?

Konkrétně my nejely na dovolenou, přesunula jsem jen náš běžný život do španělských kulis. Takže vaření, uklízení, nakupování, učení, práce a vše „běžné“ bylo s námi taky. 😉 

Přiznávám ale, že vše „běžné“ prováděné v denní blízkosti moře bylo pro mě megaa léčivé. Má to jinou energii, to bezesporu. 

Ovšem kdyby byl impuls odjet do Beskyd nebo na Severní pól, tak jsme tam (ježíš, doufám, že si teď neobjednávám Severní pól 😀).

A hlavněěě…!!!! Člověk jede se svou vlastní hlavou, takže pokud se rozjede mysl, řeší se úplně to stejné ve Španělsku, v Brně…  chápeme se! 😉 

Mimochodem svou nej životní depku jsem prožila v překrásném Toskánsku. Takže tak.

Cestování jako útěk od sebe?

Někdo říká, že cestování je útěk od sebe. Ten, kdo to říká, podle mně nikdy necestoval, jinak si to nedokážu představit. OD SEBE ČLOVĚK NIKDY NEUTEČE! Je to nesmysl! Veze si s sebou sebe a svou mysl a to je výzva sama o sobě! Kdekoliv a kdykoliv! 😊

Kdo by chtěl utéct sám od sebe, bude to na něj skrze různé situace tlačit i na cestách, život je moudrý a utéct nás nenechá.

Mně naopak jakékoliv cestování přibližuje sama sobě, tím, jak má mysl nekalkuluje s tím běžným, co zažívá, je mnohem více otevřenější, přítomnější a cestování je pro mě jedno velké flow. Díky za to!

Od první chvíle jsme se tam s holkama cítily jako doma (ale to já prostě ve Španělsku mám), a všechny okolnosti se tomu tak i přizpůsobily. To si tak hned první den seznámíte s českou rodinou, která „náhodou“ bydlí o dvě ulice dál, je stejně naladěná a má stejně staré děti.

Takže od první chvíle probíhají společné koupačky, grilovačky, přespávačky, děti nadšené a zářící.

Když to má zapadnout, tak to zapadne!

Někdy je potřeba situaci rozpohybovat!

Znáte to? Někdy se to nakupí a určité situace (a s nimi spojené vzorce) se vás drží jako klíště. Nevidíte, neslyšíte, nemáte jasno. Intuice tam sice pořád tiše šeptá, ale hluk mysli je výraznější.

Stagnace nastává… není možné jít ani dozadu, ani dopředu a impuls přes ten křik mysli ne a ne slyšet.

Co v tu chvíli pomáhá mně? Prostě NĚCO UDĚLAT! JINAK! OBRÁCENĚ NEŽ VŽDYCKY DĚLÁM!

Jít si zaběhat, i když v tu chvíli vůbec neběhám! Zajet někam, kam nejezdím! Dát si snídaňovou kaši pozdě večer! Zavolat/napsat někomu, s kým jsem dlouho nemluvila! Prostě rozpohybovat TO… udělat COKOLIV, kam mně tělo/miniaturní impuls vede!

Noo.. můj jarní impuls byl: ROZBOŘ TO CELÉ! 😅

Už delší dobu cítím vedení pro další level mého bytí (jestli se to dá takhle nazvat) a ruku v ruce s tím je třeba nechat prostor tomu, aby se přeskládala realita, protože kde není soulad, to musí zákonitě ze života pryč.

Z chaosu vzniká řád

Ano s velkými změnami přichází chaos – především vnitřní odrážející se venku. Není třeba se ho bát. Je to zákon, nedá se mu vyhnout. Je to jako nádech a výdech. Z chaosu do řádu. A tak pořád dokola.

Chtít pořád řád znamená zaseknout se (vnitřním) vývoji.

A jak se z něho člověk dostane? Rozhodnutími. Malými i většími. Začne se skládat nová hra, která nás teď a tady bude bavit hrát. Ke které jsme teď vedeni, protože se tam máme momentálně co naučit.

Co je to, co si nechceš přiznat?

Když si dovolíte nadhled, vyjeví se vám pravda. Pokud máte odvahu, požádejte si o ni.

Pravda ne v tom smyslu, za jakou jsme si ji tady rozhodli považovat – tedy nějaký náš zkomolený názor “co si myslíme”, ale realita taková, jaká je. Dost podstatný rozdíl. 👆To, jak to skutečně máme, pod tím, co si myslíme. A jak to mají druzí.

📍Pokud žádáte o to vidět Pravdu – o sobě, o druhých, o vztazích, o čemkoli pro vás v tuto chvíli podstatném… je třeba počítat s tím, že až se vyjeví, velmi pravděpodobně vás (nepříjemně) překvapí.

Pokud před ní opět nezakryjete oči, pochopíte, že tam celou dobu byla – skrze nepříjemné pocity, odpor, pocit viny, nevysvětlitelný smutek, tíhu a nedostatek energie v určité situaci či v blízkosti nějakého (i blízkého) člověka.📍

Všechno, co potřebujeme, máme přímo pod nosem.

… Přijely jsme sem a první den hledaly nějaké potraviny. Vydaly jsme se přes několik ulic a nacházely jen pidi krámky s nic moc nabídkou…. Abychom druhý den zjistili, že hned za domem máme celý market se super nabídkou.

… Hledala jsem bankomat, opět prošla několik uliček a nenašla, abych při zpáteční cestě zjistila, že mám tři vedle sebe a hned za rohem.

… Jely jsme autobusem z jednoho městečka a říkala jsem si “Ty jo, kde to zastaví? Nevšimla jsem si žádné zastávky” (a mhd tady je tak trochu kapitola sama pro sebe ). No, hádejte, kde zastavil? Přímo před naším domem.

Je vtipné, že odletíte tisíce kilometrů, abyste viděli, že některá řešení máte přímo před nosem, dokonce jste o nich už okrajově věděli, ale byl v tom guláš. Najednou jasně vidíte ty nejlepší možné varianty. Neuvěřitelné. Nadhled je nadhled, ale určitě nemusíte lítat tisíce kilometrů. 😂

To, co je pro nás přirozené, je pro nás to pravé.

Záludnost našich mysliček, se kterou se potýká většina z nás. Během cest jsem dostala několik zpráv typu: „Ty jsi hustá… ty jsi neskutečná… ty jsi odvážná…“

A já si uvědomila, jak je to pro mě přirozené (vlastně od okamžiku, kdy se k nějaké změně rozhodnu, je to snadné), nepřipadá mi na mém kroku nic hustého, neskutečného, odvážného. Je to pro mě normální! 

Ne nadarmo mi před lety přišel nejtrefnější název mé profese – PRŮVODKYNĚ ŽIVOTNÍMI ZMĚNAMI. Změny by mi šly, baví mě to s nimi! 

Pro mě je třeba zase neuvěřitelné, když někdo umí plést, háčkovat, něco krásného vytvořit rukama. 

A tak to prostě máme… to, co je pro nás normální a přirozené, to vůbec nevnímáme. Koukáme ven – na druhé a snažíme se nacpat někam, kam vůbec nepatříme místo toho, abychom žili v proudu toho, co nám jde absolutně s lehkostí. Kdo se poznává? 😊

A jak vám s tím můžu pomoct já?

Energie změny je v mé blízkosti pořád, takže občas s vtipem říkám: „Kdo se v mé blízkosti ocitne, změně neunikne.“ 😊 Jde ale především o změnu vnitřní, ta vnější se už pak přizpůsobí sama, což je na celém procesu nejbáječnější.

Funguju jako energetický překladatel mezi vnější realitou a tou vnitřní – něco se vám „venku“ děje a nechápete to, já vám pomůžu zvědomit, čím si to tvoříte a přenastavit si novou realitu. Ta se pak začne měnit před očima. Takový úklid uvnitř, uklizeno venku. 😉 Kdo máte zájem, můžete mířit – TUDY PROSÍÍÍM ➡️