Jste v pasti osobního rozvoje?

Možná ano, aniž byste o tom tušili, protože se Vám to jeví jako ten „správný“ přístup.

Jak to tedy poznáte? Jednoduše… není náhodou některé z následujících tvrzení vaší denní mantrou?

“Musím na sobě pracovat.”

“Musím se ještě čistit. Ještě nejsem dost daleko.”

“Musím pokořit své ego.”

“Musím si zpracovat karmu a rodové zátěže.”

“Musím otevřít své srdce.”

“Musím na sobě zapracovat, aby byla více ženská (více mužský).”

“Musím se dostat do vyšších vibrací.”

“Musíím…. musíím…. musíííím……uaaaaa”

Ok, ruku na srdce, opravdu se v tom cítíte dobře?

Osobní rozvoj může být dobrý sluha, ale špatný pán. Ostatně jako všechno v životě, co chytneme za blbý konec.

Většina z nás – obyčejných smrtelníků, kteří žijí tady uprostřed Evropy s historií, kterou máme za sebou, vycházíme z hlubokého přesvědčení, že NEJSME DOST…!!!

A tady je ten kámen úrazu!

Když přičichneme k osobnímu rozvoji, začneme na sobě MAKAT, ČISTIT SE z pozice toho, že takoví, jací jsme, nejsme v pořádku – “musíme se opravit”.

Většina „duchovních“ směrů tady v našich končinách toto nastavení bohužel podporuje, protože co si budeme povídat, čím více bude mít klient pocit, že je ještě v nepořádku a potřebuje na sobě zapracovat, tím více práce (a peněz) pro dotyčného.

Chodí za mnou spoustu žen (ano, tohle je spíše ženská specialitka), které mají tolik informací, tolik načtených knih, tolik absolvovaných kurzů a seminářů a vidí toho tolik, co je na nich špatně a co vše si musí ještě zpracovat, až v životě stojí pořád na to stejném místě, protože z pozice nepřijetí se prostě a jednoduše posunout nedá.

To je samé „musím na sobě pracovat, abych byl(a) lepším člověkem“ a pro samou práci na sobě si ani nevšimnou, že UŽ to je, že už jsou dost dobrým člověkem.

Rozumějte já nejsem proti osobnímu a duchovnímu rozvoji, to vůbec ne, byla bych sama proti sobě – je to můj denní chleba, ale můj přístup je trochu opačný.

Pokud totiž z téhle pozice „musím na sobě makat“ budu se sebou pracovat, tak se prostě nikdy „nedomakám“ dostatečně na to, aby mi v tom životě bylo opravdu dobře. NEJDE TO! Protože se stále nepřijímám a stále brojím proti přirozenému toku života.

Možná totiž ta cesta není o neustálém růstu směrem „někam nahoru za lepším já“, ale NÁVRATEM ZPÁTKY k tomu, kým doopravdy jsme – a to postupným, jemným, laskavým odkládáním všech masek, názorů, přesvědčení, programů,… ano a to klidně POMALU a ve svém tempu, protože…

… ta změna už se TEĎ děje… (nezávisle na nás)

… už TEĎ jsme v proudu…

… už TEĎ je to ten život… (a žádný jiný nebude)

… už TEĎ je to to „ono“…

… už TEĎ se to odehrává to podstatné…

… už TEĎ je to dost dobré…

… už TEĎ jsme v pořádku takoví, jací jsme…

Komentáře