Kdy si říct o pomoc a kdy si dokážu pomoct sám(a)?

Setkávám se v praxi se 2 skupinami lidí.

První z nich má za sebou častokrát dlouhou zkušenost s osobním a duchovním rozvojem.

Není to zdaleka první terapie, na kterou přišli. Vlastně tak trochu přebíhají od jedné ke druhé, vymetají semináře a o množství přečtených knih ani nemluvě. 

Přijdou s očekáváním, že konečně TEĎ tady získají to „spásné“ řešení. A pokud možno co nejrychlejší samozřejmě, když už tomu obětovali tak dlouhou dobu.

Tato skupina už nepotřebuje pomoc zvenku. Naopak! Má dostatek informací pro to, aby si dokázala pomoci sama a je to v podstatě v téhle chvíli jediná cesta. 

Všechny ty nasosané informace je potřeba začít ŽÍT! 

Tito lidé často (aniž by o tom věděli) zneužívají osobní rozvoj jako únik od svých skutečných hlubších problémů a v realitě nechtějí udělat žádnou změnu.

Pokud cítíte, že jste v téhle skupince, hlavně už proboha nic nečtěte, nic neanalyzujte a jděte se místo toho projít do přírody. 😉

Pak je tady ale druhá skupinka lidí, která potřebuje podat pomocnou ruku jako sůl, ale stále si o ni stydí říct. Tato skupinka v sobě nosí přesvědčení:

„Všechno bych měl(a) zvládnout sám(a).“

„Měl(a) bych si vědět se vším rady.“

Když jsme byli malí a něco nás trápilo, rodiče nám většinou dávali najevo, že to není důležité (Co by taky mohlo trápit dítě, že? 🤐), a tak jsme si zapsali, že naše pocity, které nás sužují nejsou důležité a druhé bychom neměli obtěžovat.

Mnoho lidí stále v podvědomí nosí přesvědčení, že říct si o pomoc je ponižující a je to projevem slabosti.

Co když je to ale přesně naopak a říct si o pomoc, když opravdu nevím „kudy“ je projevem velké vnitřní síly?

Když nás bolí zub, ani nepřemýšlíme, jestli jít k zubaři a okamžitě jdeme, ale když nás dlouhodobě bolí duše, častokrát máme pocit, že to není objektivní bolest.

Kdy si tedy říct o pomoc?

– když jste až po uši ponořeni v neustálém řešení svého problému – nemáte nadhled a nevidíte východiska,

– jestliže se několik měsíců či let “točíte v kruhu” – opakovaně se vám vrací stejné situace a vy nechápete proč a neumíte s nimi zacházet,

– sužují vás myšlenky, které nejste schopni ovládat,

– zažíváte nepříjemné pocity a stavy a nedokážete odhalit proč – patří sem i „nevysvětlitelné“ úzkosti, strachy, stažené žaludky, bušení srdce, zimnice apod.,

– reaguje vám psychosomaticky tělo vleklými či nárazovými zdravotní obtížemi – často se vracející virózy, ženské obtíže, problémy s menstruací, u mužů třeba problémy s erekcí, vysoký krevní tlak apod.

Jednoduše řečeno, pokud dlouhodobě CÍTÍTE, že potřebujete pomoct, ale máte strach si o ni říct. Vezměte kousek odvahy a ten krůček udělejte, protože už jenom tento krok a fakt, že se můžete někomu svěřit (častokrát poprvé v životě) je velmi úlevný, osvobozující a uzdravující.

Ano a bývají případy, kdy se tyto skupinky překrývají. Pak není nic snazšího než zajít k někomu, kdo vás svou prací oslovuje na jedno sezení. Zkušený terapeut odhalí hned, v jaké jste fázi a pomůže vám nastavit cestu, jak z toho ven.

Komentáře